Něco víc ....


Ženy v Indii drží spolu...

O Indii, o astrologii, o zvířátkách a józe...



    Jami, nedávno ses vrátila z Indie, byla to už tvá třetí cesta – co tě do Indie táhne? Proč sis oblíbila tak přelidněnou a chudou zem?

V Indii jsem byla letos potřetí a vůbec nikdy mě nenapadlo, že bych se do Indie vypravila. Když jsem prožívala hodně náročné životní období, rozhodla jsem se udělat něco, abych se nezbláznila. A protože mám ráda jógu a učím jógu, napadlo mě, že bych měla odletět do Indie a seznámit se s jógou blíž. Proto jsem si vybrala studium jógové terapie v jižní Indii, v Kerale. Je to stát, který se nazývá zemí kokosů a pro mě je to velmi nádherná část Indie.  Kromě náročného studia a náročného sebeobjevování jsem našla i Indii. Okouzlila mě krásná příroda, velmi srdeční a milí obyvatelé vesničky Vatanappally a seznámila jsem se s přirozeným a tak kouzelným způsobem života Indů. Lidé se tady na sebe usmívají, nikdo nikam nespěchá, ctí se tradice a vzájemná úcta jednoho k druhému…..cítila jsem se tam velmi dobře. Indové vyznávají jiné životní hodnoty než rozmlsaní Evropané. Setkala jsem se tam s pokorou a hezkými mezilidskými vztahy.

Když jsem se po kurzu vrátila domů, věděla jsem, že do Indie pojedu znovu. Letos jsem tam byla potřetí, procestovala jsem i jiné státy jižní Indie- Karnataku a Tamil Nadu. Nasávala jsem Indii, jak to jen šlo. A znovu jsem si potvrdila to, že být bohatý neznamená být šťastný. Spousta lidí tam žije v chudobě, ale vyzařují spokojenost, pohodu, klid, mají hezké rodinné vztahy. A pak se musím znovu zamyslet nad tím, v čem to štěstí a vnitřní pohoda vlastně vězí? Když my tady máme všechno a chováme se k sobě mnohdy velmi nehezky a nevážíme si toho, že nám teče doma voda z kohoutku, že máme plnou ledničku, že jsme zdraví a máme práci.

Takže pro nové rozměry života a pro tu úžasnou energii a pro ty úsměvy se do Indie ráda vracím a vracet budu.

 

Jaký nejsilnější zážitek sis z Indie přivezla? Změnil nějak tvůj život coby Evropanky?

Svůj život jsem nijak nezměnila, ale získala jsem odstup od věcí, které mě dříve trápily,  přehodnotila jsem některé svoje vztahy a začala jsem si více vážit toho, co mám. Ať jsou to hmotné věci a nebo hezké vztahy s mými blízkými. Svoje indické zážitky opatruji ve svém srdci a ráda se k nim vracím.

Ten nejsilnější bych vybírala těžko, je jich spousta. Ale hodně silně jsem vnímala to, jak jsem zaskočila sebe samotnou, když jsem zjistila, v jakých mentálních vzorcích a v jakých duševních ohradách žiju. A jak mnoho věcí, které mě život naučil, jsou zbytečné a blokující. A že něco může být tak, ale i stokrát jinak. Je to proces, který stále trvá, a jsem za něj ráda.

Velmi příjemně mě překvapilo to, že ženy v Indii drží spolu. Respektují se, pomáhají si a především se na sebe pořád usmívají. Byl to pro mě zážitek, když se na mě kolemjdoucí ženy usmívaly a nebo mi daly pochovat svoje miminko. Brala jsem to jako projev největší důvěry. U nás se ženy na sebe neusmívají, spíše se pomlouvají a soupeří spolu. O muže, o kariéru, o svoji postavu, o šaty, o kamarádky a tak dále. Uvědomila jsem si, jak tady žijeme ve zvláštních vztazích a bylo mi vysvětleno, že v Indii se žena na ženu usmívá proto, že se nebojí, že by jí ta druhá chtěla ublížit, a nebo třeba přebrat manžela. Tam je to totiž společenské tabu. Rodina v Indii je posvátná. Indická žena je vždy ženou, i v těch nejchudších čtvrtích jsou ženy upravené, krásně oblečené, nazdobené šperky. Nechodí v kalhotech, jsou půvabné a stále vyzařují ženskost. Myslím, že ženskosti a jemnosti indických žen, se my, Evropanky, můžeme jenom přiučit.  

Jsem taky vděčná Indii za to, že otevřela svoji náruč a přijala mě. Nemusí to vždycky tak být.

 

V Indii se potuluje po ulicích mnoho koček, nemělas chuť nějakou si adoptovat? Jak se obecně žije v tamních podmínkách zvířatům?

V Indii vidíš toulavé kočky velmi málo. Za celou dobu jsem viděla asi tři a nebo čtyři. Byli to ostřílení pardálové, kteří se umí postarat sami o sebe. Ani by se nenechali pohladit. Indové dávají zvířatům volnost, nemazlí se s nimi, nepusinkují je, nekupují jim botičky a šatičky, jako my. Takže na ulici se toulají kozy, krávy, buvolové, divoká prasata a zejména je tam spousta psů. Neviděla jsem, že by někdo zvířatům ubližoval, občas se otevřely dveře domečku a vyjela mísa se zbytkem oběda. Krávy jsou v Indii posvátné, často je vidíš různě nazdobené, mají třeba na krku korálky a nebo jsou různě barevně pomalované.

Nejvíce mě trápili psi, kteří běhají mezi auty, často jsou poranění, zablešení a hladoví. Nikdo si jich nevšímá. Hodně se zdržují poblíž turistických oblastí, protože se tam mohou najíst. Učila jsem se respektu, že je potřeba ctít zvyky země a nezasahovat do toho, jak to tam běží. Jinak bych musela vypravit pro pejsky zvláštní letadlo a ještě by to bylo málo. Ale pokud byla někde štěňátka, a nebo za mnou pejsci chodili, pak jsem je vždycky nakrmila. Zvykla jsem si mít s sebou stále něco pro psy.

Pamatuji si na krásný zážitek na pláži ve Varkale. Sledovala jsem pána, který nejdříve nakrmil toulavou fenečku a pak jí skoro hodinu odborně masíroval. Páteř – obratel po obratli, klouby….a fenečka držela a užívala si to. V tu chvíli jsem si říkala, že indičtí psi jsou pro nás klíčem k odemykání našich srdcí. Bylo to krásné a dojemné.

Zmínila jsem kočky, protože vím, že je velmi miluješ. Tvou domácnost okupuje jeden malý kocouří ďáblík a máš i psíčka. Jak bys srovnala kočku a psa? Jsou kočky lepší než psi?

Pejsek a kočka…to snad se ani nedá srovnávat. Náš Lerášek je typický pejsek, má rád svého pána, svoje zvyky a zlozvyky, plnou misku a žádné zbytečné věci ho nezajímají. Je hodně mazlivý a hodný. Ale s kočičkou přišla do naší rodiny nová a jiná energie. Naše první kočička byla adoptovaná, našli jsme ji na ulici. Jmenovala se Čita, milovala mého muže a byla to krásná zrzečka. Taky to byla dáma, na rozdíl od našeho pejska si nenechala do ničeho mluvit, nějaké příkazy ji nezajímaly a vždycky si dělala to, co sama chtěla. Nedá se říct, kdo je lepší či horší, jsou to dva světy: psí a kočičí. A pokud se mohou doplňovat, tak je to skvělé. Pejsek i kočička nabízejí každý něco jiného.

Když nám Čita umřela, věděli jsme, že už bez kočičky nemůžeme být. Tak k veliké radosti našeho jezevčíka máme doma dvouměsíčního kocourka Majkyho a je tady zase ten správný šrumec.





Energie (životní, zvířecí, sluneční) je teď hodně omílamé téma, jak to máš s energií (jakoukoli) ty?

Pokud je energie to, co ten druhý vyzařuje, pak jsem na to velmi citlivá. Nevidím žádné aury a světýlka, ale cítím, co mě obklopuje. Cítím emoce, energii místa, vnitřní sílu člověka, jeho opravdovost a nebo faleš. Nijak to nezkoumám, beru to jako fakt. Citlivé vnímání druhých lidí mi pomáhá při mých lekcích jógy, a nebo při astrologických konzultacích. Cítím, co člověk, kterému se věnuji, potřebuje a jak mu to nabídnout. Aniž by o tom mluvil.

A co mi spolehlivě energii dodává? Je to sluníčko, příjemná setkání s lidmi, moji nejbližší, moře, dobré jídlo, zajímavé knížky, krásná hudba, fotografování a v neposlední řadě cestování.



Proč ses rozhodla pro jógu?

Asi mě podvědomě inspirovala moje maminka, která jógu praktikovala ještě v dobách, kdy se tady o józe vědělo velmi málo. Vždycky si rozklepla v předsíni deku a cvičila. Teprve až v dospělosti, když jsme bydleli v Kutné Hoře, jsem se potkala se svojí milou přítelkyní Laďkou Růžičkovou, která učila jógu a teprve tam jsem se s jógou osobně seznámila i já. Moje cesta k opravdové Józe vedla přes lekce powerjógy, které jsem několik roků vedla a teprve až v Indii na kurzu jógové terapie jsem pochopila, díky vlastní zkušenosti, co to vlastně Jóga vůbec je. Vedli mě moji milí učitelé Harilalji Karanath a jeho žena Meera a jsem jim za spoustu věcí vděčná. Za jejich trpělivost, za jejich lekce, za všechna nová poznání, která mi předali a stále předávají.

A jak říká můj učitel Hari, že není umění vrátit se z Indie, někam se zavřít a zbytek života promeditovat, ale je třeba předávat dál všechno, co jsme se naučili. Tak já ráda předávám a proto jógu učím a s radostí posílám dál její energii, její hloubku a eleganci, její radost a lásku.

Jsi lektorka jógy ve svém jógovém studiu Satori v Ostravě. Jací lidé chodí na tvé hodiny a proč vlastně?

Na moji jógu přichází různí lidé, převážně dámy. Většinou je přivede zdravotní problém a nebo zvědavost. Někdo si chce zacvičit a někdo si chce i povídat. Všichni jsou velmi vítáni.

Pracuješ také s dětmi. V čem tvá práce spočívá? Baví tě děti víc než dospěláci? V čem vnímáš největší rozdíly mezi dětskou a dospělou duší?

Dětská duše je křehká. Proto práce s dětmi je velmi zodpovědná. Děti se neumí přetvařovat, jsou otevřené a velmi všímavé. Nezískáme si je tím, že se k nim budeme chovat předpisově, protože ony sledují především to, jak se chováme k jiným dětem a k jiným dospělým, jak se tváříme v obchodě, jak jsme ochotní, usměvaví a nebo podráždění. Pamatují si naše oblíbené průpovídky a naše zvyky i zlozvyky. 

Práce s dětmi je úplně jiná než práce s dospělými. S dětmi jsem pracovala pětadvacet roků, vystudovala jsem speciální pedagogiku a spoustu dětí jsem naučila číst, psát a počítat. Přečetla jsem mnoho pohádek a mnoho času jsem věnovala naslouchání dětem.

Nyní se s dětmi potkávám už jenom na lekcích dětské jógy a jsem za to moc ráda. Na druhou stranu mě velmi těší práce s dospělými lidmi. Je to něco nového a pro mě velmi inspirativního. Jeden od druhého se můžeme učit, a kdo z nás nebyl někdy dítětem?



 

Pomáhá ti v práci i běžném životě astrologie?

Astrologie je moje láska, ale nejsem v ní ponořená každý den. Pokud mě něco hodně zaujme, pak se jdu podívat na konstelace, na to, co se vlastně astrologicky odehrává. Zajímají mě souvislosti, zrcadlení, nové pohledy na věc. Taky ráda čtu knihy s astrologickou tématikou, knihy, které se věnují mytologii a symbolům. A s tím souvisí i spousta dalších věcí: homeopatie, taroty, jóga a tak dále.

Co tě přivedlo k astrologii, čím tě tak zaujala, že ses rozhodla věnovat se jí profesně?

Kdysi hodně dávno jsem si nechala vypracovat osobní horoskop u jednoho pana astrologa. Když mi horoskop přišel poštou, nedočkavě jsem ho otevřela a tam jsem si četla přímo o sobě. Tak mě překvapilo, jak to sedí. Dokonce jsem zjistila, že nejsem sluneční Beran, ale  Býk. Že v čase mého narození už stálo sluníčko pár hodin ve znamení Býka. A další věci. S panem astrologem jsem si domluvila setkání a zajímala mě spousta dalších a dalších věcí, ale to už mi pan astrolog nedokázal odpovědět. Tak jsem se do toho pustila sama. Koupila jsem si učebnici astrologie a podle nákresu mandaly svého horoskopu jsem si studovala co znamená toto a co toto a co je to dohromady….

Po nějaké době jsem jela z Prahy, kde jsem v té době studovala psychoterapii, vlakem domů, do Kutné Hory. Ve vlaku si ke mně přisedl starý pán, dědeček jako z pohádky. A začal mi povídat o astrologii, ukázal mi svoje knížky….byl to ostravský astrolog pan Sládeček. Přijala jsem jeho pozvání a když jsme byli s manželem v Ostravě, tehdy ještě na návštěvě jeho maminky, pana Sládečka jsme navštívili v jeho domečku v Ostravě - Kunčičkách. Pan Sládeček zakrojil vlastnoručně upečený chleba, sundal kočku ze skříně, pustil počítač a začal mi vyprávět o astrologii a já jsem byla ztracená. Do astrologie jsem se prostě zamilovala. A protože jsem hledala člověka, kterého si jako astrologa vážím a který by bydlel blízko Kutné Hory, nastoupila jsem do astrologické školy Pavla Turnovského a studium jsem úspěšně absolvovala. Ovšem to byl jenom začátek, čekala na mě dlouhá praxe, tedy za ty roky mnoho vypracovaných osobních horoskopů a mnoho konzultací. Ještě stále se učím, je to dlouhá a velmi zajímavá cesta nejenom k planetkám, ale především k nám samotným.

Všimla jsem si na tvých stránkách, že hodně propaguješ východní astrologii. Je to díky tvé lásce k Indii? Jaký je rozdíl mezi klasickou západní a východní astrologii?

Védská astrologie mě velmi zajímá. Je jiná, má duchovní rozměr a postavení planet se váže k jednotlivým bohům. V Indii je astrologie velmi vážená, astrologové sestavují horoskopy při přípravě na důležité události, také při tzv.aranžovaných svatbách. To znamená, že je sňatek rodiči domluvený už dopředu a než k tomu dojde, astrolog srovnává horoskopy budoucích manželů. Teprve s jeho svolením se může sňatek naplánovat. Indové se často chodí k astrologovi poradit, také já jsem loni navštívila védského astrologa a s úžasem jsem naslouchala tomu, jak mi vypráví můj vlastní život.

Moje cesta k védské astrologii je daleká, zatím čtu knížky, studuji a doplňuji si tak informace k západní astrologii. Každopádně je to moje nové a velké téma.



Když za tebou příjde klient, abys mu sestavila horoskop, co ho u tebe čeká?

Klienta se zeptám už předem na datum, místo a čas jeho narození a pak si povídáme. O tom, co ho zajímá, o tom, co se mu nedaří, o jeho snech a nových plánech… téměř všechno je v horoskopu zrození zaznamenané a čím jsme citlivější, tím lépe dokážeme odhadnout, zda jdeme pro nás správnou cestou, a nebo se motáme v bludném kruhu.

A co čeká do budoucna tebe? Chystáš se na další cestu?

Teď momentálně se chystám k moři, odpočinout si a přečíst si nové knížky. A až se vrátím, budu zase ráda učit jógu, chystat semináře a přednášky. Na podzim se vracím do školství, ale oklikou. Stala jsem se lektorkou certifikovaných kurzů pro pedagogy a to na téma dětská jóga, z čehož mám velkou radost. Takže budu školit.

A v březnu příštího roku se vracím opět do Indie, tentokrát se skupinkou svých žáků. Pojedeme do Keraly, do ašrámu na břehu Indického oceánu a budeme tam praktikovat jógu, dýchat, meditovat, odpočívat, cestovat a užívat si Indii.



červen 2013

www.jogovaterapie.com